Lahti & Kuopio | Rovaniemi & polární kruh | Inari

Cesta lodí trvala 15 minut. Čím víc jsme se vzdalovali od přístavu, tím krásnější pohled na finské hlavní město se nám naskýtal. To už ale na nás čekala pevnost, která již několik staletí chrání mořský přístup k Helsinkám. Prohlédli jsme si pevnost, přístaviště s doky a vychutnávali krásy ostrova. Nejzajímavější byla ale prohlídka ponorky Vessikko, která je tu odstavená. Po dvou hodinách jsme zamířili zpátky na pevninu.

Na pevnině na nás čekaly dvě stěžejní helsinské památky. Nejdříve jsme zamířili k Uspenské katedrále s nádherně zdobeným interiérem a potom jsme během krátké dešťové přehánky zamířili na Senátní náměstí, kde stojí monumentální Helsinský dóm. Kromě této nádherné stavby jsme si tu ještě prohlédli sochu generála Manerhaimra a pak už jsme zamířili přes nádraží a obchodní čtvrť hledat Skalní kostel Alvara Aalta. po kratším bloudění v dalších přeháňkách jsme tuto pozoruhodnou památku konečně objevili. Během návštěvy tohoto moderního kostela vydlabaném ve skále se i počasí umírnilo, a tak jsme mohli pokračovat až k památníku skladatele Jana Sibelia do jednoho ze zdejších parků. Odsud už to byl jen kousek k olympijskému stadionu. Chvíli jsme poseděli v ochozech, potom jsme vyjeli výtahem na věž, abychom si prohlédli Helsinki ještě z výšky. Potom jsme navštívili zdejší expozici sportovního muzea a přečkali průtrž marčen. Nakonec jsme zamířili kolem haly Finlandia do ulic a supermarketů obchodní čtvrti a k večeru jsme se znaveni vrátili do našeho kempu...

Po několika hodinách jízdy nás přivítalo další finské město - Kuopio. Samotné město není ničím zvláštím zajímavé, ale v jeho blízkosti je kopec zavný Puijo (232m), na kterám stojí vyhlídková věž, ze které je nekonečná finská jezerní pláň vidět skoro jako z letadla. Typičtější pohled na Finsko si lze ztěží předtavit. Naše cesta pak pokračovala dál na sever. Jezera podél cesty postupně obývala a za městem Lisalmi je definitivně vystřídaly lesy středního Finska. Tady je skutečný ráj houbařů. Zdejší vlhké klima způsobuje, že tu houby rostou jako plevel. V podvečer jsme zabivakovali v lesíku asi 40km před městem Oulu.

Ráno jsme pokračovali v cestě. Minuli jsme největší město finského severu Oulu a začali vyhlížet Botnický záliv, okolo kterého podle mapy cesta vede. K našemu zklamání jsme moře stále neviděli a zhruba po hodině jízdy jsme minuli město Kemi. Za městem jsme se konečně dostali k nejsevernějšímu cípu Botnického zálivu - tady končí Baltské moře. Na velké křižovatce se hlavní silnice rozdvojuje - rovně se jede na nedalekou švédskou hranici a druhá vede vstříc severskému Laponsku. My jsme nabrali směr sever - na Rovaniemi (Švédsko bude muset na naší návštěvu ještě počkat) a po hodině jízdy nádhernou krajinou jsme dorazili do tohoto hlavního města provincie Lappi. Prohlédli jsme si zdejší moderní vysutý most, ale hlavně jsme nakoupili zásoby jídla a při prohlídce tržiště jsme se psychicky připravovali na vstup do polární oblati - zbývalo pouhých 8km.

Z Rovaniemi je to na Polární kruh (finsky Napapiiri) asi deset minut jízdy. Je tu odbočka ke zdejšímu areálu, kde je vše připraveno pro slavnostní vstup do polární oblasti. Bohužel jsme museli nejdříve přečkat krátkou dešťovou přeháňku během které jsme si prohlédli první z obchodů se suvenýry a nakoupili pohledy. Jen co znovu vysvitlo Slunce, zamířili jsme neomylně k Santa Klausově věži - tady je na zemi silná bílá čára označující přesně průběh rovnoběžky s hodnotou 66°32´25´´. V areálu hraje "vánočně" laděná slavnostní hudba. V jednom z obchodů jsme zakoupili trička, která budou navždy připomínat náše slavnostní překročení polárního kruhu a aby toho nebylo málo, podařilo se nám koupit i sobí kůže. Nakonec jsme si prohlédli samotného (živého) Santa Klause a vyfotili prvního živého soba (i když jen v ohradě).

Odpoledne jsme pokračovali dál na drsný sever. Pokusili jsme se vykoupat v jednom z jezer, ale bylo příliš bahnité, takže jsme to vzdali. Naším dalším cílem bylo zlatokopecké středisko Tanakavaara, kde je zároveň vstup do národního patrku Urho Kekkonen. V informačním centru jsme shlédli krátké pásmo o zdejší fauně a flóře, malou expozici laponské kultury a vydali se naučnou stezkou stále se zmenšujícím severským lesem přes vřesoviště plná masožravých rostlin na vyhlídku. Tady se nám opět naskytl nádherný výhled na nekonečnou finskou rovinu pokrytou hustým lesem. Na konec naší procházky jsme navštívili zdejší zlatokopecký skanzen a pokračovali v cestě. 40km před městem Ivalo jsme zabivakovali a uspořádali malý táborák, protože první noc za polárním kruhem byla chladná - a definitivně bez tmy, jen se lehce smráklo....

Druhý den jsme pokračovali až k Inarijärvi, což je největší evropské jezero za polárním kruhem. Na jeho břehu je místo zvané Karhutupa. Tady se nachází medvědí brloh (už opuštěný) a většina zdejších suvenýrů se kolem medvědů točí - no, připadalo nám to trochu kýčovité. Naštěstí jsme v lese cestou k brlohu narazili na divokého soba a po kratším stíhání se nám jej podařilo nafilmovat i vyfotit, takže tato zastávka nakonec stála za to. Po několika kilometrech jsme dorazili do městečka Inari. Hlavní atrakcí je zdejší nádherné laponské muzeum a skanzen. Nabídlo nám kompletní přehled laponské kultury a života laponců, seznámilo nás s přeměnou zdejší přírody během všech ročních období, se zdejší faunou i flórou a také samozřejmě s polární září. Bylo to krásné zakončení finské části naší cesty. Z Inari jsme zamířili na severovýchod do hor, kde na nás čekalo Norsko....